Muhehehehehehehe! (Zlý smích Temného Hustopána se odrážel od stěn jeho Temného Hustohradu.)
Aneb jsou tu hlášky porotců z právě probíhajícího hodnocení prvního kola Vidoucích. Nováčky, bažanty, elfí ucha a další, kteří jsou tu prvně, upozorňujeme, že jde o interní porotcovskou diskusi a nemusíte se bát, že tenhle sarkasmus uvidíte i ve svém vlastním hodnocení.
MOŽNÁ…
[Záhlaví diskuse]
Soutěž o nejvtipnější hardcore slovní hodnocení!
aka Zajímá mě vaše frustrace
Motto: Diskuse je nemoderovaná, ale moc mě neserte.
A už je to tady! Básničky!!!
Zamaskovat autorovu neschopnost psát bez překlepů tím, že tak píše zápisky jeho hrdina, není sice špatný nápad. Ale číst se to moc nedá ani tak.
Nemám tě ráda a nechoď mi na oči, přinejmenším do dalšího workshopu.
Aaargh, konec břitkého porotce! U Francouzů zcela otupěl můj cit pro mezeru před vykřičníkem.
Básnička. Přes. Dvě. Stránky.
Ježíšmarjá, ten autor je ale deb-
Sakra, kde mám tu překladovou tabulku…
Aha, tak znovu.
Nesympatický a naivní autor se chová hloupě, a proto píše nezáživné povídky působící nedotaženě, na které by potřeboval víc času.
Ahoj čtenáři. Povím ti příběh, chceš? – Děkuji, nechci.
Myslíte, že […] je cílenej pokus o Nevidoucího? Má všechny atributy – strašlivý hrubky, děsnej nápad, totálně chorobnou zápletku a neprokreslený postavy… ale mate mě, že to není moc dlouhý.
„Na rozcestí člověčenství vsunula…“ Představuju si, jak někdo vsouvá svoje člověčenství na rozcestí a těším se, až mu ho přejedou kola povozu.
Autorovi jsem pochopitelně patřičně vynadala.
Že se uprostřed přestřelky revolvery přetransformují na pistole, to je věc celkem běžná, ale aby se šavle v průběhu šermířského duelu změnily na meče, to je fakt neotřelý prvek fantastiky.
Buď jsi skutečný génius, nebo neskutečný blb.
Některým autorům by měli klávesnici zakázat. V jejich rukou je to zbraň hromadného ničení.
F: Er, chápete někdo, co se Market stalo z následující věty? „Market přišla zezadu osvěžená místníma ožralama.“
C: No, jestli se ta holka jmenuje „Tržnice“, tak mě nic nepřekvapuje.
F: Jeden z hrdinu se jmenuje Coroptev.
Jak tady z toho F. predčítá, tak nevím, jestli nenarazil na tu povídku, kde autor je buď skutečný génius nebo neskutečný blb.
I když já jsem přízemnější – já bych řekla, že autor něco kouřil. Něco kvalitního!
Jenom takovej dotaz – vy jste někdo vyhlásil soutěž O nepitoměji do povídky napasovaného Havrana?
Chystám se na kruté odhalení – řeknu jednomu autorovi, že na světě existujou odstavce.
Nejhorší jsou povídky, co maj třeba 14 nebo 28 stránek a vy už po prvních třech čtvrtinách stránky víte, že tohle fakt nepůjde…:(
Mimochodem, ze tří přečtených povídek už mám jednoho Havrana, jednoho Krkavce a jednoho Temného slídila.
Co napsat autorovi, který odloží rozepsaný kus a když se k němu vrátí, tak si ani nepřečte, kde skončil, a po nechtěném teleportu začnou postavy mluvit ještě víc jako dementi a děj je psaný jako pod vlivem nějakého dobrého matroše jménem „časová tíseň“.
Já zas mám povídku „Pohlavní akt ve fantasy tucetkrát stejně“.
M: … já myslel něco ve smyslu, že autor je debil, ale politicky korektně ;o)
T: To nejde. Leda by ses uchýlil k ňákýmu anglickýmu bullshitu typu „intellectually challenged“. Jenže jestli je blbej, tak mu nedojde, co myslíš.
Smím napsat do hodnocení že povídka má debilní název, nebo musim použít ňákej eufemismus?
Cha, tak jsem napsala „zcela nesrozumitelný“ misto „debilní“. Taky jsem jednomu autorovi napsala místo „nudná srágora“, že „povídka mě nevtáhla do děje“. Jsem na sebe pyšná.
Zakázaná pejorativní označení osob (autorů i postav) jsou: debil, blbeček, debil, blbeček, kretén, pitomec, hovado, idiot, imbecil, kráva, dva blbečci vedle sebe.
To je co? Google translator?
V pravidlech to není, ale povídky vytvořené umělou inteligencí v rámci diplomové práce do soutěže neposílejte!
Jsem skoro přesvedčená, že tu jednu povídku, co mám, nemoh psát Čech, je sice česky, jenomze spis ‚česky‘ – divnej slovosled, divný věty, vypadá to jako někdo, kdo se ten jazyk naučil až časem. Ovšem jestli ten týpek není cizinec, tak je to teda hanba.
To ať se klidně urazí, ale je to jeho problém, my nemůžeme jinak, než mu opatrně a slusně sdělit, že píše jak hotentot.
V tom lese je ale bordelu: Nedaleko zabubnovala kopýtky srna. Vykřikla sojka. Zapískal kos.
Jsou okamžiky, kdy naopak já cituji jiné zasloužilé porotce.
„Ahoj čtenáři. Povím ti příběh, chceš?“ – NECHCI!!!!
Takhle otevřu povídku, uvidím básničku na ceou stránku a řeknu si „ou šit“. Pak si všimnu že hned druhej řádek je to srdce pukající ve švech, jak to referoval M… Ou šit!
Blbý je když se autor snaží o atmošku tak usilovně, že z toho vyleze šílená onanie.
Do hodnocení bych potřebovala kromě Ano/Ne/Nevidoucí ještě kategorii Ani omylem za to jaks‘ mě nasral autore.
… společnost, jakou tam vykreslujou, by mohla mít to, čemu ty říkáš „zprzněný jazyk“ a já „fúzování lexika a morfologie dvou jazyků v důsledku nadměrného kontaktu“. 😀
Po 44000 znakoch sa niet čo diviť, že namiesto „omamující slunce“ čítam „onanující“ ale našťastie poviedka práve skončila, takže môžem ísť spať. Snáď sa mi bude snívať nejaký akčák, ideálne keby ma niekto vraždil, nech na túto čitateľskú skúsenosť rýchlo zabudnem.
Ale pokračuje to optimisticky, po masakru démonů udělají tohle: „Zašli jsme domů a jako každým odpolednem si uvaříme čaj.“ Asi Britové.
Uf, trudný je život administrátora, který ví, že autor poslal do soutěže ještě _další_ _dvě_ (!!) povídky.
A: No, nevím, nevím, jestli vy pořád nepodceňujete věk autorů.
T: Dřív jsem podceňovala jejich věk a dneska jejich národnost 🙂
Já budu blinkat z toho ukousnutýho jazyka. Čím jsem starší, tím hůř snáším nechutnosti.
Vlkospár je hlavním městem vlkodlaků v království kterýmu vládne Smrt (moudře a spravedlivě) a vono to má celý 22 stránek, omg.
Ano, milý autore, máš hlubokou pravdu. Tento příběh by měl zůstat uložený někde hluboko pod zemí a nikdy by neměl vystupovat na světlo našeho křehkého světa. Tak proč jsi ho, doboha, nezakopal na zahradě a posílal ho nebohým porotcům??????
Probůh, kam dát tvrdé a kam měkké i/y jsi rozhodoval losem? No, možná, kdybys to tak dělal, trefil by ses častěji…
Tak víš jak. I když tě to třeba místama sere, tak víš, že tě to má srát. I když tomu nerozumíš, tak víš, že tomu máš nerozumět. A tak. To se pak těžko držkuje, když to autor tak myslel a je to na tom vidět! (Chň chň víc takovejch!)
Na kauzalitu sere pes, ta povídka se dala číst! To se nedá říct o každý povídce v soutěži.
Potom, čo som dočítala epickú výpravu nemožnej družinky tu mam elfov, ktorí sú vzrušení z toho, že si z orčej zelenej kože môžu urobiť tulec na šípy a ani ju nemusia farbiť! Du blejt, vašnosti… To už nikto nedokáže napísať peknú fantasy? A prečo sú tí autori takí grafomani?
Chyby tam děláte schválně, protože když se nehlídáte, tak máte bezchybnou interpunkci. Zaklínače zrovinka čtu a imitujete to tedy výtečně. Na Nevidoucího to ale nebude, bohužel.
Z komplikovaných vztahů mezi vašimi vedlejšími větami se mi chce zvracet ještě mnohem divnějšími částmi těla, než jste popsal.
Vaše povídka má dobrou postapo atmosféru, ale taky má postapo gramatiku.
Ten pocit, když si musíte povídku přeformátovat do jiného fontu, aby šla přečíst, a už podle toho víte, jaká bude.
…jenže víte co?
Žánry jako „slovní průjem“, „grafomanský výlev“ nebo „onanie“ nechce samozřejmě vůbec nikdo, takže se o to budem muset ňák šábnout!
zadeček je mužského rodu, i když je ženský
Pointa s homosexualitou je jasná už od odstavce s hlazením po zádech a není vtipná. Jména nejsou vtipná. Popisy scén taky nejsou vtipné. Vtipný je váš pravopis.
Naučte se psát,
Než začnete veršovat.
Přechodníkům vale dejte,
Nebo si je nastudujte.
Oceňuji, že je to krátké a že umíte napsat správně slovo „pomněnkový“.
Prosím vás, příště pošlete příspěvek do literární soutěže až poté, co dostanete ze slohu alespoň za tři.
Budu vás citovat: „Ty se mi jako nevidoucí nejevíš.“ Ale jen o vlásek, autore, jen o vlásek.
Hlavní hrdina ušel (myšleno že mi nešel strašlivě na nervy a nepřála jsem mu, aby umřel – to je pochvala).
Jako od Járy Cimrmana. Chvíle očekávání střídají chvíle zklamání a končí se zklamáním.
Jediné, o čem čtenáře [úvod] zvládl přesvědčit, bylo, že hlavní hrdina je nesympatický hajzlík, který nadto neví, co vlastně chce.
Hustě sněží, tak pomalu se proplétám mezi lázeňskými domy, které jsou poněkud stranou města, dostanu se na hlavní silnici, jež vede chvíli mezi poli a je místy zafoukána sněhový mi jazyky a po pár kilometrech se silnice zanoří do tmavého lesa a stačí deset minut a setřesu tíseň, která na mě vždy padne v té temnotě a na dohled v údolí mi zazáří město tisíci světly a také nasládlým příslibem dobrodružství tohoto večera. – Za domácí úkol udělej větný rozbor tohoto megasouvětí a příště takovou špagetu rozčleň na kratší útvary.
[…] bohužel také obsahuje spoustu klišé, prázdných frází, zbytečných přirovnání a rozvíjejících přívlastků, jako byste se nemohl(a) rozhodnout, které slovo použít, a tak jste vyjmenoval(a) všechna synonyma, která vás napadla.
Ve chvíli, kdy se rozhodneš sdělit P.T. čtenáři Velké Poselství, poslal jsi povídku spolehlivě do… kopru.
A aby toho nebylo málo, pořád prudíte s tou jednou hostií. Proč mu jich biskup nedal aspoň jedno balení? To se pak nemůžeme divit úspěchu husitů, když mohli mešní víno rozstřikovat z hasičáku a chudáci katolíci měli jednu hostii dohromady…
„Stín rozezlen svým neúspěchem se otočil ke mně a SVOU kostnatou ruku položil vstřícně na má ramena.“ – Mohl na jeho ramena položit kostnatou ruku někoho jiného? Ne.
Je to, jako kdyby ses někde dozvěděl, že text se má členit na odstavce, a tak uděláš nový odstavec, když si všimneš, že už jsi dlouho žádný neudělal.
Potřebujete kopec, ze kterého dívka skočí? To je fuk, že ze zámku, obklopeného jezerem (!) nebyl vidět, prostě ho tam prdneme.
